 |
Tak mám komplet všechny stránky hotové a i fyzicky vytištěné. A jsem neskutečně nadšená! Sice to nevypadá úplně perfektně, stránky nejsou dokonale seříznuté a někde přebývá bílý pruh, ale i tak se mi hrozně líbí, jak to dopadlo. Kromě těchto chorvatských stránko-pohledů jsem si nechala vytisknout rovnou i několik českých výletů/pochodů a měsíční deníčkový záznam. |
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |
 |  |
 |
Na této stránce mého turistického deníku se podíváme na to, jaké suvenýry jsem si z Chorvatska přivezla. Přiznám se, že mám ráda "autentické" "opravdové" suvynýry made in China. Ale tentokrát jsem si žádný podobný nekoupila! Co mi v Chorvatsku velmi chybí, jsou Turistické vizitky. Na webu mají kategorii HR, ale zatím žádné podrobnosti nebyly zveřejněné... |
 |
Došla trpělivost. Napsáno 04/2022, zveřejněno 07/2024, abych nezapomněla, jak to bylo. |
VZTAH: Přemýšlím, zda jsem udělala správný výběr. To přece není normální, když společně trávíme denně jen hodinu koukáním na videa na YouTubu? Nemáme téměř žádné společné zájmy, já bych nejraději chodila neustále někam do přírody, do lesa, do hor... nebo tvořila, on stále sedí u televize, hraje FIFU a slibuje, jak od příštího týdne už určitě začne cvičit. Žárovka na záchodě nám nesvítí už téměř půl roku, ale nikdo to nespraví. Nedokáže si sám ani uklidit "svůj" pokoj - v obýváku se téměř nevyskytuju a je plně jeho. Všude nějaké prázdné flašky od Pepsi, špinavé nádobí, ponožky... Jsem já špatná hospodyně, že to po něm neuklízím? Je to dospělý chlap, co je tak těžké odnést špinavé nádobí do dřezu? Vyhodit po sobě petku? Dát do špíny ponožky? Měsíčně posílám na společný účet na jídlo 7000 Kč. To by mělo stačit na to, abych měla každý den alespoň jedno teplé jídlo, ne? I kdyby to byla hotovka do mikrovlnky? Jak je možné, že nemám? A že na společném účtu už nejsou peníze, když jsem měla za minulý týden doma tak 1 jídlo? Proč se musím neustále ptát, jestli mě ještě vůbec miluje? Proč mi to sám už neříká? Proč od něj neslyším žádné komplimenty a slova podpory? Proč nedostávám nejen dárky (nejsem náročná, sbírám umělé slunečnice, kterých má každý Vietnamec habaděj... a on to moc dobře ví...), ale ani slovní přání k MDŽ? A o tom, že mám svátek nebo narozeniny musím připomínat pár dnů dopředu? Proč, když někam jedu, tak musím poslouchat, jak mám milion milenců, i když jsem nedávala jedinou možnost pochybovat o mé věrnosti? Kde je nějaká důvěra? Proč mu sama od sebe vždy posílám fotografie kamarádky, abych dokázala, že opravdu nejsem se žádným chlapem? Proč musím v noci brečet do polštáře, protože nespíme spolu, vedle sebe, v objetí, ale na různých krajích postele, protože jsem moc teplá/studená (vyberte podle ročních období) a on je "v posteli od toho, aby spal a ne tulil se". Proč, když prosím, aby mi nedělal něco, co mě bolí, aby mi neříkal přezdívkami odvozenými od prasat, tak v tom pokračuje? ("Ale prosím tě, to nemůže bolet, Čunildo/Prasnildo/Tučnildo/Matyldo..."). Proč si nesmím pouštět svou hudbu ze svého reproduktoru, ve svém bytě, když uklízím svou kuchyň? A když už jsme u té hudby, proč od začátku roku poslouchám téměř jen Diary of Dreams, které jsem naposled poslouchala před pár lety, když jsem měla hodně špatné období? Proč si už do sluchátek nemohu pustit žádné, dřív tak oblíbené, folk-rockové písně, proč mi přijdou prázdné a vůbec mě nenaplňují? Má větší mzdu, ale já jsem jediná, kdo investuje do nějakého nábytku a zútulnění domácnosti. Potřebujeme novou pohovku a jsem to já, kdo na ní musí našetřit. Já jsem ta, kdo kupuje kocourům nové hračky a nová škrábadla.
Jo, nejsem ideální, neumím vařit (to věděl a sliboval, jak se toho ujme... poslední dobou však pro mě vaří teplé jídlo jednou do měsíce... poslední měsíc mi začal alespoň dělat do práce bagety ke svačině, za což mu moc děkuji), uklízím taky sporadicky, raději jsem ve svém pokoji, kde mám své útočiště. Nechávám si od něj dělat jednou denně (a někdy, když mám volno a jsem doma, tak dokonce 2x-3x!!!) čaj. Mám 60 kg, tlustá stehna a prdel vrásčitou jak pomeranč (díky, dokud jsi mi to neřekl, tak jsem to nevěděla a byla se svým zadkem docela spokojená...), žádných 40kg (které jsem měla jen jako malá), omlouvám se.
Je mi jedno, jestli si to přečte, možná dokonce budu ráda. Třeba po přečtení tady na blogu, černě na bílém, mu docvakne něco, co se mu slovy snažím donést už měsíce. Pochybuji však o tom, že se k němu tento článek dostane, když jsem mu chtěla ukázat fotky z výletu, tak jsem ho musela několik dnů nutit a když už to otevřel, místo konstruktivní kritiky, kterou jsou prosila, zaspamoval mi to komentáři o Ukrajině (což rozhodně s výletem do Benešova nad Ploučnicí nemá nic společného...). Tuto - vztahovou část jsem měla v obou předchozích "dílech" diáře. Vždy jsem ji však smazala... Teď bych to tu ale chtěla nechat, abych to tu měla do budoucna. G. během výletu do Žďáru ani netušil, jak blízko byl, když ze srandy říkal, že se mi líbí bolest (tehdy se jednalo o vytahování třísky...). Při psaní tohoto výblitku se v ní zřejmě vyloženě vyžívám. Hrozně mě bolí srdce, z očí mi tečou slzy, ale je to velice osvobozující pocit.
Závěrem k této části bych chtěla říct, že mu stále říkám, jak ho miluju. Ale už nevím, jestli to je pravda nebo se snažím přesvědčit sama sebe, že tomu tak je.
Nejhorší je, že stačí, aby mi udělal jedinou dobrou věc a odpustím mu vše. A budu odpouštět dál, dokud to opět nepřeteče a nevyleje se podobným způsobem.
 |
Dneska jsem se vrátila z Chorvatska a už začala pomalu sestavovat cestovní deník. Řekla jsem si, že to zkusím tentokrát novou cestou. Moc se mi zalíbil můj digitální Wander Book a řekla jsem si, proč to nezkusit podobným způsobem. Vytvořila jsem si tedy sadu "pohlednic", které vytisknu na formátu pro dlouhé pohlednice (1/3 A4) a následně uložím jako přílohu do Midori zápisníku. |
 |
Wander Book neboli Turistický deník je zápisník, do kterého se vylepují suvenýry - samolepící vizitky. Tato značka už je na trhu mnoho let a moje první vizitka ve sbírce je až z dávného roku 2010! A i přestože mám velice ráda tyto deníky v papírové podobě, stále se nemohu rozhodnout pro formu jejích vedení. Předtištěné deníky přímo od výrobců jsou sice fajn, ale mé srdce již dlouhou dobu patří sešítkům ve stylu Midori Traveler's Notebook. |
 |
 |
 |
Bylo mi smutno, bylo mi špatně, bylo mi skvěle a byla jsem šťastná. No, přežila jsem a snad bude jenom lépe. Hodně jsem cestovala a objevila jsem mamuta. |
ZDRAVÍ: Řekla jsem si, že se zkusím tento rok víc starat o své zdraví. A že pro to, abych toho dosáhla, musím zjistit, co mi vlastně je. Vyrazila jsem teda po letech na periodickou preventivní prohlídku. Dostala poukaz na vyšetření u gastroenterologického lékaře, poukaz k odběru krve a vyslána do světa. Minulý měsíc jsem si teda konečně došla do gastroenterologické poradny a na březen mi objednali termín na gastroendoskopii. Myslela jsem si, že mi zjistí, jestli mám alergii na laktózu nebo lepek z krve a nečekala jsem, že mě pošlou na další vyšetření, ale dorazila jsem a doufala, že to bude rychlé a bezbolestné. Slibovali 3-4 minuty... Pocitově to však trvalo minimálně půl hodiny. (další popis raději přeskočte, bude vám stačit informace, že i dva týdny po "výkonu" se mi z toho zdála noční můra...). Ležela jsem, brečela jsem, do krku mi strkali trubku a cítila jsem, jak se mi kroutí v břiše. Nemohla jsem dýchat a z pusy mi tekly litry hlenu (v lékařské zprávě pak stálo, že "narazil na hlenové jezírko"). Nejhorší bylo ale vyndávání. A následné informování, že jsem tam měla zbytky jídla a nevědí, jestli ten vzorek bude dostačující, že to možná budu muset absolvovat znovu. Další dny jsem nemohla ani polykat, hrozně mě bolel krk a pocitově to bylo, jako kdyby zapomněli část trubky vyndat a zůstala mi v tom krku "viset". No a pak přišla noční můra. Normální dobrodružný sen, který končil tím, že jsem šáhla na girlandu ve tvaru mnohonožky, mnohonožka se najednou ocitla ve mně a začala mi vycházet pusou ven a byl to přesně ten pocit, co jsem si zažila na gastroendoskopii. Bezmocnost, bolest, pohyby v břiše. I kdyby ten vzorek byl milionkrát špatně, znovu na to dobrovolně nejdu.
TURISTICKÉ VIZITKY: I přestože moje první vizitky v Turistické deníku jsou z roku 2010, tento měsíc jsem poprvé posílala kódy do Liberce. Těšila jsem se, že dostanu taky první odznáček, ale realita byla jiná. Zjistila jsem totiž, že tam mám víc duplicit (počítá se vždy pouze 1 verze turistické vizitky, takže pokud máte 5 různých se zvířaty ze Zoo, do znalosti se vám to počítá pouze jako 1 kus). No nevadí, v příštích měsících se budu snažit dohnat druhý deníček, který už mám taky skoro plný a alespoň se budu těšit na odznáček o to víc.
TURISTIKA: S Klubem českých turistů jsem se tento měsíc účastnila 4 výletů, o kterých (ne)mám samostatné články (KČT #2: Malá Veleň, Benešov nad Ploučnicí, zřícenina hradu Ostrý | KČT #3: Jílové, Thielova studánka, Šustrovo cesta, Děčín | KČT #4: Bílina - Kyselka, Želenice, Kaňkov, Braňany | KČT #5: Výlet za bledulemi, Budyně nad Ohří). (pokud články zpětně dopíšu, odkazy doplním). 19.03.2022 jsme vyrazili s naším oddílem Pentaskautů na výlet do Žďárských vrchů. Krásná příroda, údolí měsičnice, ledové jezero... Navštívili jsme taky Konec světa (hranici Čech a Moravy) a objevili mamuta (foto v úvodu článku).
OSTARA: Nezveřejňovala jsem článek o oslavě Ostary, oltářovém parapetu atd., tak tady alespoň foto Rysíčka. Vejce a hnízdo je z Nanu-Nana a jsem z nich úplně unešená. Hlavně z toho vejce! Jinak jsem vysadila novou kočičí trávu, která je umístěna na parapetu hned vedle a vše doplnila soškami zajíců.
NAROZENINY: 23.03.2022 mi bylo 25. Dali jsme si večeři v mexické restauraci Replay v Ústí nad Labem. Miluji tu jejích sýrovou quesadillu. Chtěla bych to jíst každý den! Víc k tomu asi nemám co říct, den jako každý jiný... Od mamky jsem dostala k narozeninám nový Apple iPhone SE 2022, ale zatím není dostupný, takže ho nemám a čekám.
OCENĚNÍ: Splněn měsíční cíl u Duolinga, nakrmena vodnice, Community Day u Pikmin Bloom jsem samozřejmě taktéž nevynechala a březnový achievement v Apple Fitness taktéž obdržen.
